sestava: Sochací – Michálek - Karas, Čech, Říha - Pavlíček T., Štolka M., Hajšman, Paum - Peikert, Hasler

střídali: v poločase Bláha (za Karase), ve druhé půli Lochman L. (za Hajšmana), připraven byl ještě Mařík

Ještě v pátek nic nenaznačovalo, že by měl být nějaký problém se sestavou. Ale během víkendu (a to ještě i pár minut před srazem) začaly chodit omluvenky a tak jsme se ještě na poslední chvíli snažili někoho donominovat, protože někteří z nás šli do zápasu s lehkými zdravotními problémy. Po několika telefonech se chytil až Štoly, který nakonec oželel randíčko v biografu a upřednostnil náš zápas, za což mu patří velké díky a uznání. 

Pak jsme ještě na poslední chvíli nanominovali i Máňu, který se přijel pouze podívat, ale prozíravě s věcmi v kufru auta, což bez mučení přiznal, i když bylo slyšet, že se na včerejší akci dobře a dlouho bavil

Náš výkon v tomto zápase by se dal asi nejlépe vyjádřit slovy „nemastný neslaný“. A byl to pravý opak minulého zápasu, když tentokrát byla hra ve středu pole naší silnější stránkou, i když to tedy nebylo nijak oslňující, ale srážely nás zásadní školácké chyby a naprosto bezzubá koncovka. Za celý zápas jsme neměli jedinou šanci, ba co víc, ani v nejmenším jsme neohrozili bránu soupeře. Z několika málo střel z dálky byly pouze dvě, které mířily mezi tyče a snesly přísnější měřítko a při nichž gólman hostí musel ukázat něco víc ze svého umění. Ve hře v poli se nám dařilo střídavě více a méně. I když více času měl mírně navrch soupeř, taky jsme ho dokázali přehrát a zatlačit na jeho půlce, hlavně v úvodu druhé půle. Ale jak už bylo řečeno do žádné kloudné koncovky jsme se nedostali. Podobně na tom byl však i soupeř, který rovněž naší bránu příliš vážně neohrožoval, ovšem kromě situací které jsme mu přímo nabídli svými chybami a které soupeř trestal. Dost často jsme lehce ztratili míč kolem půlící čáry, ať už nějakou ukvapenou rozehrávkou nebo zbytečnou kličkou navíc, která samozřejmě nevyšla. K tomu se pak přidaly některé zásadní minely, po kterých jsme inkasovali. První gól dostal soupeř na zlatém podnose celkem brzy po začátku zápasu, když Karel ve vápně neudržel poměrně lehký míč, který vypadal že už má pod kontrolou. I druhý gól jsme soupeři darovali, nepřesnou Muchyho rozehrávku před vápnem soupeř zachytil a proměnil sólový nájezd. Třetímu gólu předcházel zbytečný roh, který vůbec nemusel být, první centr jsme ještě odvrátili, ale míč získal znovu soupeř, přihrál před vápno, kde měl osamocený hráč hodně času připravit si střelu, kterou trefil pěkně k tyči, Karel si jen pouze sáhl konečky prstů. Čtvrtý gól soupeř přidal po vhazování v blízkosti našeho vápna, když přešel po brankové čáře přes dva naše hráče, přihrávka na malé vápno prošla přes chumel lidí a za ním volný hráč soupeře usměrnil špičkou míč do sítě. Mezi tím měl soupeř ještě jednu šanci, opět po naší ztrátě míče, ale tentokrát Karel dobře zasáhl proti sólovému nájezdu ve vápně.

Soupeř byl o něco lepší a vyhrál zaslouženě, ale na drtivém výsledku jsme se podíleli hlavně my svými chybami. A také, což byl hlavní rozdíl mezi oběma týmy, že my jsme mnohdy nechtěli hrát. Někdo se bál, po předchozí chybě, si říct o míč a něco udělat, někdo zas už ve druhé půli vypadal, že ho to nebaví, když se prohrává. A další zásadní věc, která se projevila ve všech čtyřech zápasech a i mnohokrát v minulé sezoně, a to nedostatek fyzických sil v závěru zápasu, kdy posledních cca 15 minut viditelně za soupeři fyzicky zaostáváme, zejména pak když má soupeř možnost (na rozdíl od nás) poslat do hry čtyři čerstvé hráče.