sestava: Tišer – Říha -Karas, Čech, Jírovec - Pavlíček T., Michálek, Gemov, Bláha - Petelík, Brunner

střídali: Hajšman (už v první půli za Karase), Hasler (46. za Pavlíčka), Lochman M. (ve druhé půli za Bláhu), Koutek (ve druhé půli za Brunnera), připraven byl ještě Kuneš

góly: Gemov

Po prachbídném představení v minulém zápase jsme měli šanci proti dalšímu hratelnému soupeři napravit si reputaci. To se nám ale nepodařilo, spíš naopak.

První poločas nebyl zas až tak tragický. Zoufalé chvíle jsme prostřídali těmi dobrými při nichž jsme dokázali sehrát docela slušné věci a vytvořit si tak několik slibných až jasných šancí. Po jedné z nich jsme se ujali vedení. Bláhič dobře středem zatáhl míč od půlky až na vápno soupeře, tam přihrál rozběhnutému Gemíkovi a ten se z úrovně penalty trefil pěkně k tyči.

 Měli jsme ještě jednu obrovskou šanci, po rychlém útoku předložil Brunny před prázdnou bránu Hajšmimu, ale tomu před nohou míč nečekaně skočil a tak se mezi tři tyče netrefil. Naproti tomu ale byly chvíle, kdy jsme opět nedokázali podržet míč a přihrát si na pár metrů. Dost často chyběl pohyb bez míče a hlavně při bránění jsme pozdě přistupovali k hráčům. Z toho pramenilo vyrovnání. V prostoru před vápnem jsme nechali soupeři příliš času a místa, ten se po rychlé narážečce dostal až do vápna a zblízka nedal Karlovi šanci. Hosté také měli řadu dalších šancí a závarů v našem vápně, ale do šaten se šlo za stavu 1:1.

Ale druhý poločas už byl z naší strany úplně o ničem. Soupeř postupem času, jak nám docházeli síly, čím dál víc dominoval a z rychlých útoků do rozhozené obrany si vytvářel řadu šancí a kdyby hostující hráči v mnoha situacích v koncovce nekrkali a nezbrklili mohli vyhrát daleko vyšším rozdílem. Naše hra ve druhé půli neměla hlavu ani patu, lítali jsme splašeně všude možně, jen ne kde jsme měli. Ale když jsme se měli jednoduše nabídnout na krátkou narážečku, tak jsme stáli a koukali co hráč s míčem vyvede. Určený defenzivní záložník do druhé půle hrál na postu třetího útočníka, zpátky se vrátil maximálně na hranici středového kruhu. Z našeho mančaftu nikdo nevydrží běhat 90 minut. A místo toho aby jsme hráli takticky odzadu, nakrátko, zahušťovali prostor a šetřili síly tak od začátku lítáme splašeně dopředu v pěti lidech v jedné lajně, plýtváme silami na nesmyslné 30ti metrové náběhy a pokusy přejít přes 2-3 hráče a honíme se dlouhými míči. Když někomu docházejí síly nebo má nějaký problém zásadně odpočívá na hrotu útoku, místo aby tedy hrál spíš odzadu a nevyrážel na zbytečné výlety, ale jakmile získáme míč najednou mu nic není a letí sprintem dopředu ať se děje co se děje a pak když se má vrátit je na umření. A aby se třeba někdo druhý vrátil za někoho, kdo se jde k lajně ošetřit, to už by se u nás rovnalo zázraku. 70% času hrajeme v rozestavení 4-2-4, popř. 4-1-5. A po zápase se pak v šatně dozvíte, jaký to byli dřeváci....