sestava: Tišer – Říha - Karas, Čech, Jírovec - Pavlíček T., Lochman L., Lochman M., Němeček - Petelík, Ježek

střídali: Větrovský (v 2.půli za Karase)

góly: Lochman L., Petelík

Po minulém výprasku od Lhoty jsme opět na domácím hřišti přivítali další tým z čela, a to samotného lídra soutěže. A navíc k tomu nastal opět souběh zápasů. Sice se v minulých kolech ukázalo, že souběh zápasů nemusí mít nutně vliv na počet lidí, ale tentokrát to byla rána. Zdecimovaný kádr áčka potřeboval sám vydatnou podporu z dorostu, další stabilně vypomáhající dorostenci byli ze zdravotních důvodů mimo a nemohly se zúčastnit ani aktivní zálohy. A tak došlo na dva novice z dorostu a velezkušeného Standu Větráka.

Hosté od prvních minut plnili roli favorita, byli jednoznačně lepší, přehrávali nás a okamžitě nás dostali pod tlak. My jsme ale předváděli výborný zodpovědný výkon, bez zbytečných chyb a tak jsme, narozdíl od minulých zápasů, nedarovali soupeři nic zadarmo a statečně odolávali jeho útokům. Výborně zachytal Karel, který nás rovněž mnohokrát podržel. A poměrně brzy jsme soupeře pořádně šokovali, když jsme šli do vedení. Z ojedinělého útoku, ale po pěkné kombinační akci, jsme se na tři přihrávky dostali z půlky na vápno, tam předvedli Lochmanove ukázkovou narážečku, Luboš se ocitl neatakovaný ve vápně a z úhlu prostřelil gólmana. Ale vedení jsme neudrželi dlouho, hosté za pár minut vyrovnali podobným způsobem. Před vápnem jsme nezachytili rychlou narážečku, soupeř prošel do vápna a tváří v tvář Karlovi se nemýlil. Ke konci půle jsme připravili soupeři další šok. Pete dobře potáhl míč po vápně, naznačil střelu, gólman na to reagoval povyjitím, Pete si toho všiml a jemným lišáckým obloučkem z vápna nás poslal opět do vedení.

Druhá půle pokračovala ve stejném duchu. Úspěšně jsme odolávali tlaku a šancím soupeře, naší disciplinovanou hru podporoval výborným výkonem Karel v bráně. Zápas se zlomil asi někdy kolem dvacáté minuty a to velmi rychle, když přišlo několik pro nás smolných událostí v rychlém sledu za sebou. Začalo to nevyužitou šancí zvýšit vedení. Po dlouhém nákopu si Pete přehodil vybíhajícího gólmana, ale ze vzduchu netrefil prázdnou bránu. Nutno říci, že soupeř, i přes veliký tlak, takhle jasnou tutovku do té chvíle neměl. A prakticky hned z protiútoku soupeř vyrovnal, když jsme mu nechali příliš času a prostoru ke střele a na tvrdou ránu z 20ti metrů neměl Karel nárok. Pak musel pro zranění kotníku vystřídat Kari, hned na to jsem si já obnovil nedoléčený natažený sval a Honzu Jírovce chytly křeče. K tomu jsme si ještě dali smolně vlastní gól, když se Standovi ve vápně nepovedla malá domů hlavou a míč skončil v bráně. Ve zbytku zápasu jsme už jen čekali na konec. Sil bylo minimum a prakticky jsme dohrávali o deseti. Soupeř si vytvořil řadu vyložených šancí a přidal ještě dva góly, v obou případech přišel po rychlém brejku samostatný únik.

I když jsme opět dostali výprask, tentokrát se ale za odvedený výkon nemusíme stydět. Na jednoznačně kvalitnějšího soupeře jsme prostě neměli, ale hráli jsme bez hloupých minel, všichni makali naplno a každý nechal na place maximum co mohl a co uměl. Samozřejmě k tomu patřila i účelová silně zdržující taktika, ale za daných okolností se to dá pochopit. Hlavně Kari, mistr nad mistry v tomto oboru, vydatně brnkal soupeři na nervy