sestava: Němček - Nolč, Větrovský, Hanžl, Bernklau - Donát, Fiala, Wočadlo Zb., Wočadlo V. - Hlavanič, Bejvl¨

goly: Fiala, Hlavanič, Hosnedl, Fiala (rozhodující penalta)

V posledním podzimním utkání jsme zavítali na "hřiště" Slovanu. V týmu vládla poněkud uspávací nálada po včerejší dokopné, která byla nakonec velmi povedená. Na hřiště dorazili všichni až na Tomáše Němčeka, který měl zastoupit mě v bráně kvůli zranění kolene.  Po prvních minutách bylo vidět, že na tomto povrchu se pohledný fotbal asi hrát nebude.

 Díry a drny stěžovali kombinace oběma týmům. Domácí začali poločas aktivněji a měli také více šanci, ale ztroskotávali na nepřesné koncovce nebo na Tomášovi, který chytal velmi dobře a zneškodnil několik golových šancí. První gol vstřelili ovšem domácí, kdy se při střele odrazila ještě střela od obránce a golman nemohl nic dělat. Po chvilce mě začali svědět kopačky a musel sem vtrhnout na hřiště s myšlenkou v hlavě, kterou mi vnutil Véna Kolář....že je mě v bráně škoda. Dolů šel Véna Wočadlo. Během chvíle Kuba zahrával standartku až na golmana, který nedokázal zkrotit míč a Fialka s kapitánskou páskou na ruce pohodlně doklepl kolýnkem. Poločas se jenom dohrával za nerozhodného stavu. Druhou polovinu také měli více balon domácí, i když naše hra byla o proti ostatním zápasům kvalitnější. Přihrávali jsme si a nabízeli se pro balon. Soupeř ovšem v druhé půlce vstřelil branku na 2:1, kdy nešťastně podklouzl Tomášovi balon pod tělem a během chvíle přidali i třetí kousek na 3:1. Já a Dony jsme byli staženi ze hřiště (taktický tah trenéra jak se ukázalo). Hra byla po třetím golu domácích vyrovnaná a operovalo se spíše na středové čáře. Chvilku před koncem jsem byl s Donym poslán do hřiště za účelem změnit skore. Sotva jsme nastoupili, tak se odražený balon dostal k Pepemu a ten doklepl do brány a snížil tak na 3:2. Vzali jsme balon ze sítě a snažili se hned rozehrávat, ale po chvíli soupeřům došlo, že mají rozehrávat oni (velmi komická situace). Když rozhodčí oznámil 3 minuty do konce, tak Kuba zahrával z poloviny hřiště trestný kop. Dlouhatánský nákop do vápna směřoval přesně do mého náběhu a neměl jsem tedy velký problém vyrovnat hlavou na 3:3 (opět jsem si vzpoměl na Vénu Koláře ).

Zápas se dohrál za vyrovnaného stavu 3:3 a směřovalo se k penaltám.

Na penalty jsem do brány Tomáše už nepustil. Z naší strany neproměnil Bejvlík a Hanžlík, z domácích také 2 a poslední serie byla tedy napínavá. Od nás kopal poslední penaltu opět kapitán s číslem 10 a gurmánsky poslal golmana na druhou stranu a poslední penaltu domácí hráč napálil do břevna a balon se odrazil na čáru a ven. Na Karlově jsme tak vybojovali 2 cenné body.