sestava: Hosnedl – Wočadlo, Karas, Bláha - Lochman M., Michálek, Liška, Krušina - Mašek - Mařík, Koutek

střídali: 46. Haišman (za Bláhu), 68. Hlavanič (za Karase), 75. Kuneš (za Maška), 82. Čech (za Wočadla)

góly: Liška, Koutek

Poprvé po dlouhé době (když počítám i jaro) jsme museli řešit problémy s lidmi, které navíc přišly až na poslední chvíli. Již v sobotu se pro nemoc omluvil Ulaf a ze zdravotních důvodů i někteří aktéři zápasu áčka připadající v úvahu pro případné doplnění našeho kádru. V neděli dopoledne pak odpadli Vlasta Mestl a Honza Jírovec, do poslední chvíle byl nejistý Hajšmi, který nakonec dorazil, ale až v průběhu zápasu. Hlavní díky v tomto směru patří Máňovi, který obdržel nominační pozvánku dvě hodiny před začátkem zápasu a bez váhání dorazil.

Samotný zápas rozhodl náš tragický úvod. Za vše hovoří, že jsme inkasovali hned z prvních dvou útoků soupeře, který se tak ujal vedení 2:0 po necelých dvou minutách hry. Hlavní roli sehrály hrubé individuální chyby, zejména při bránění a obsazování, ale i při rozehrávce. Nikým neatakovaný domácí hráč přešel s míčem od půlky k vápnu, tam přihrál do vápna dalšímu zcela volnému hráči..., Kari dobrým zákrokem zastavil jednoho soupeře, ale skončil při tom na zemi, ostatní koukají a čekají až se zvedne, mezi tím si volný míč v klidu bere další osamocený domácí hráč..., pokus beka o jesle útočníkovi kousek u našeho vápna... – to jsou jen některé příklady, jak jsme inkasovali. Ale i celkově byl náš projev dost bídný. Asi jsme byli v úvodu myšlenkami ještě v šatně nebo už jsme si v duchu vychutnávali prémie, které na tento zápas vypsal Lišák. V každém případě prvních dvacet minut jsme jakoby nevěděli co hrát, byli jsme bez pohybu, nebyli jsme schopní udržet míč, obrovské problémy nám dělalo rychlé napadání soupeře. Dlouho jsme se pak nemohli vůbec dostat za půlku a každý útok soupeře končil gólovou šancí. Několik z nich výborně zlikvidoval Hosny, párkrát soupeř šanci sám zazdil, ale většina skončila gólem. A tak asi ve 22. minutě byl stav už 5:1 pro domácí. Náš první kloudný útok dotažený do vápna soupeře, a na dlouhou dobu však jediný takový, skončil hned gólem. Z útočné akce jsme získali roh, z něj poslal Krůša ideální centr na Lišáka na přední tyči, který hlavou snižoval na 3:1 (asi, nebo 2:1 ...?). V druhé části prvního poločasu byl soupeř nadále jasně lepší a vytvářel si další gólovky, ale dokázal přidat už jen jeden gól. My jsme se pak sice častěji dostávali k vápnu soupeře, ale bez jakéhokoliv ohrožení jeho branky.

Ve druhé půli soupeř hodně polevil a nechával nám víc času na rozehrávku, takže jsme se také trochu dostali do hry. Do určité míry jsme zlepšili přihrávky a dokázali tak i nějakou tou kombinací přejít střed hřiště. A hlavně jsme se dostali i do několika šancí. Jednu z nich proměnil Kouťas při sólovém nájezdu na gólmana. Ale domácí, až pár zaváhání v obraně v úvodu druhé půle, celkem jasně kontrolovali zápas a při přechodech do útoku měli pořád navrch a tak si stále vytvářeli řadu šancí. Ale už jich nebylo tolik jako v první půli, zejména těch jasných tutovek, takže domácí přidali už jen dva zásahy. Třešničkou na té naší haldě zmaru byl pak poslední gól. Hosny si šel pro jasný míč, Hlava mu ho sebral před rukama a pak mu ho, před dotírajícím útočníkem, nahrál zpátky patičkou, čehož domácí hráč využil ke skórování.

V závěru aspoň odlehčil tristní podívanou Ulaf při signalizaci posledního střídání. Ještě že ten kluk učí tělocvik a ne matiku nebo psaní