sestava: Tišer – Říha -Karas, Čech, Jírovec - Lochman M., Gemov, Lochman L., Kuneš - Mařík, Kolář

plech: vůbec nikdo (vedoucí Kendžo mával)

góly: Kolář 3, Gemov

Opět nastal souběh zápasů áčka a béčka a byla pořádná honička dát do kupy 11 lidí. Většina dorostenců (z těch co pravidelně hrají v seniorských týmech) odjela s áčkem, chyběli Pavlíček a Diviš a Haslera se nepodařilo vzbudit. Navíc se našli tací experti, kteří až na poslední chvíli zjistili, že se hraje už od 15 hodin.

Složením týmu byla víceméně daná i sestava, takže coach o ní nemusel příliš přemýšlet. Zápas jsme začali lépe my, první jsme si vytvořili mírný tlak a hned také nějakou tu šanci. Ale první udeřil soupeř. Po našem trestňáku mimo bránu soupeř rychle rozehrál a než jsme se rozkoukali, hnali se domácí v přečíslení na naší bránu a po centru ze strany poměrně brzy otevřeli přesnou hlavičkou skóre. Pak se hra v poli celkem vyrovnala, ale zásadní rozdíl byl v koncovce, kde jsme měli zásadně navrch. Vytvářeli jsme si celou řadu šancí, většina z nich byly stoprocentní tutovky. Soupeř zdaleka tolik příležitostí, a tak jasných, neměl. Ještě do přestávky jsme toho využili k obratu. Z rychlého protiútoku utekl Venca a ve vápně se prosadil střelou po zemi kolem gólmana. A pak po kombinační akci dostal Gemi přihrávku mezi beky, z úhlu vnikl do vápna a lehce dloubl míč přes vybíhajícího gólmana. Jeden z domácích obránců mohl sice ještě míč vykopnout z čáry, ale podklouzl a nešťastným zásahem tak stvrdil Gemiho gólovou střelu.

Druhá půle byla v podobném duchu. Jen chvílemi jsme možná nechali trochu víc hrát soupeře a v rámci šetření sil hlavně bránili a vyráželi do brejků. Ale nebylo to žádné zoufalé odkopávání míčů, ale bránili jsme účelně, dobře kombinovali už od našeho vápna a i z náporu soupeře jsme dokázali přejít do útoku pěknými akcemi. I v druhé půli jsme měli řadu tutovek, ale ujaly se jen dvě. Po individuální akci Luboše na půli soupeře se ve vápně opět prosadil Venca, prvním pokusem sice zblízka trefil gólmana, ale po této „narážečce“ ho obešel a míč poslal do brány. V druhém případě si Vašík naběhl na dlouhý Karlovo výkop, ustál souboj s obráncem a pak vyhrál i sprinterský duel s vybíhajícím gólmanem, který šel proti delšímu míči až za hranici vápna, píchnul si to kolem brankaře a pak už na něj čekala jen prázdná brána. Po navýšení náskoku jsme se někdy nechali unést dalšími útočnými choutkami a tak byl chvílemi v naší obraně den otevřených dveří. Ale soupeř toho nedokázal patřičně využít a tak jsme ho k ničemu moc vážnému nepustili, snad až na dvě situace, kdy se po individuálních chybách dostal do slibných šancí, naštěstí zakončení nebylo až tak nebezpečné, ale hlavně Karel byl na místě a předvedl dobré zákroky.

Tímto zápasem jsme odčinili poslední dvě tragická vystoupení a to nejen výsledkem, ale hlavně pak předvedenou hrou. Všichni makali naplno, na place nechali 100% svých možností, hráli jsme v klidu, kombinačně od zadu, žádné zbytečné tahání míče ani velké nakopávání, dlouhý míč šel dopředu jen když to mělo význam, že byla šance jít z půlky do úniku, většina našich šancí byla po přihrávkách po zemi mezi beky. Samozřejmě, že sem tam nějaká ta přihrávka trošku ujela, ale když je to jen párkrát za zápas (a ne 3 z 5) a jinak se hraje dobře, tak se dá přimhouřit oko.

A na závěr ještě nelze nezmínit jednu věc (tím se ještě trošku vracím k minulým zápasům). Probíhá posledních 5-10 minut, vedeme 4:1 a Máňa z pozice útočníka, ve 40ti a kousek  letech, několikrát po sobě maká bez řečí zpátky od vápna soupeře až před naší bránu, ani na něj nemusí nikdo volat. A nemluvě o Lubošovi, který tam jezdí sem tam 90 minut po celym placu. To jen pro srovnání s přístupem některých o dost mladších kolegů.