sestava: Tišer – Říha -Karas, Čech, Pavlíček T. - Kuneš, Diviš, Gemov, Hajšman - Petelík, Lochman M.

střídali: Bláha* (46. za Kuneše), Lochman L. (v 2. půli za Karase)

* Bláhič původně nebyl v nominaci (ze zdravotních důvodů), ale přišel se podívat a o půli byl přemluven (donucen), dopsán do zápisu a ve vypůjčených věcech poslán na plac.

Slavia využívá na domácí zápasy hřiště SK na „lokomotivě“ a tak byl k dispozici pěkný velký plac a proti jednomu z nejslabších soupeřů dosavadního průběhu sezony tak ideální příležitost zahrát si dobrý fotbálek.

Ale jak jsme s tímto zápasem naložili, to je až k nevíře. Předvedli jsme opravdu „vrchol“ letošní sezony - děs, bída, utrpení. Zoufale velké množství laciných ztrát míče, někdy až těžko uvěřitelných. Práce s míčem tragická, ať už přihrávky či zpracování, a řešení některých situací vypadalo, jako když jsme na hřišti prvně. Obě mužstva sice předvedla některé pěkné akce, ale to bylo spíše výjimečně, většinu času to byla z obou stran pěkná haluz, prostě zoufalý a zoufalejší. Ale i přes tu bídu jsme měli větší územní převahu a hlavně, narozdíl od soupeře, několik jasných tutovek, které nám mohly v pohodě přinést tři body. V první půli se soupeř k ničemu moc vážnému před naší bránou nedostal, střílel hlavně z dálky, většinou nepřesně, ale jedna střela byla gólová. Po pokažené přihrávce před půlkou přišel protiútok soupeře, který potáhl míč a nikým nerušen vystřelil z nějakých 25ti metrů a trefil se krásně pod břevno. My jsme se dlouho nemohli dostat k ohrožení brány soupeře, pokoušeli jsme se sice hrát kombinačně po zemi, ale plno nepřesností a individuálních chyb kazilo naše záměry. Až v druhé půlce poločasu se nám povedla nějaká ta pěkná akce a ukázalo se, že když si to dáme v klidu, jednoduše a přesně, bez vymýšlení složitých nesmyslů, tak se v pohodě dostaneme až do vápna soupeře. Bohužel takových situací bylo jako šafránu. Ale několik dobrých šancí jsme měli, největší asi byla ta Gemiho, který prošel z úhlu do vápna, ocitl se sám před gólmanem, ale slabší levačkou zakončení nezvládl.

Ve druhé půli jsme hru nijak nezlepšili, spíš naopak. Postupem času jsme čím dál víc hráli „hurá styl“ s pěti-šesti lidmi vepředu v jedné lajně. Dlouhé nákopy byly většinou příliš dlouhé (druhou půli jsme hráli se silným větrem do zad), nebo končily ofsajdem. Pokusy o kombinaci, když už neskončily zkaženou přihrávkou, jsme vždy neomylně dovedli do největšího neprostupného chumlu lidí na prostředku před vápnem soupeře. Ale jelikož soupeř byl ještě zoufalejší a hrál pouze na rychlé brejky, měli jsme územní převahu a také několik vyložených šancí. Jasné tutovky měl Hajšmi, dvakrát šel sám na gólmana, prvně se ho pokusil přehodit, ale přehodil i bránu, podruhé trochu zahamounil, mohl připravit úplně volnému Petemu do prázdné, ale zakončil sám, jenže trefil pouze do gólmana. V závěru, když už jsme to hodně otevírali, měl i soupeř dvě šance po rychlých brejcích. Nejprve střelou z 20ti metrů trefil tyč a pak po samostatného úniku zblízka trefil Karla.

V utkání velice podprůměrné úrovně se nakonec radovali šťastnější domácí.